Roztříštěná

17. října 2010 v 22:16 | Sense |  Vřískot
Roztříštěné střepy zrcadla na zemi.
A v nich můj obraz.
Necelistvý.
Roztříštěný.

Protichůdné pocity.
Strach z vyslovení jediného slova.
A provinění že mi je špatně.
Že mi je dobře.
Že jsem statečná
A mám hrozný strach.

Dejte mi čas a já se srovnám.
Nadechnu se čerstvého vzduchu.
Kouře.
A nasadím masku.
Pak přijdu a budu zase jako dřív.

Roztříštěné střepy.
A vůle slepit nikdy neexistovala.
Kde se zabydlím?
Kterému kousku uvěřím?
Co si zvolím?
Protože volba je čin.
Rozhodnutí a uvědomění si.
Je stvoření.

Nesuďte mě!
Nesuďte mě podle mé současné nálady!
Nekoukejte na mé kousky!
Představte si, že jsem celek.
Nesuďte mě!
Ne takovou jaká se zdám být!

Protože já prostě nechápu
proč nemůžu být jednou celistvá.
A jednoduchá.
Proč nemůžu být pochopitelná
pro sebe sama.

Proč mám pocit, že si musíte vybírat?
Vybíráte si kousky, které vám vyhovují.
A já vás utvrzuji v pravdě,
když se tak chovám.
Jo, možná to jsem já.
Ale ne celá.

Roztříštěná!
 


Komentáře

1 Long Long | 17. října 2010 v 22:36 | Reagovat

"Protože já prostě nechápu
proč nemůžu být jednou celistvá.
A jednoduchá.
Proč nemůžu být pochopitelná
pro sebe sama."

- asi nikdy nebudeme nerozpolcení, celiství.. Jednoduší.. Je v nás tolik stránek, tolik tváří, tolik střepů - ale dokonalý obraz neexistuje..

Střepy nosí štěstí..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama