Jsme věčný

24. října 2010 v 22:00 | Sense |  Poetické záblesky
Tisíc střepů
v jednom oku.
Trn v patě
a díra v hlavě.
Kámen na hrudi.

Jsme věčný,
jsme věčný.
Jsme.

Víš ta díra,
kterou si neseš v srdci,
krvácíš.
To je ta tvá síla?
Vydloubnuté oči.

Svět se točí.
Visíme hlavou dolů,
ale hlavně,
že jsme věčný.

Pořád ještě jsme.
(Spadly podložky z prostřených stolů)
Svět se boří,
Příteli.

Zavři ty díry.
Promiň, myslela jsem oči.
Poddávat se fantasii je snadný
Rozeznat jí od reality je těžší.

Jsme věčný.
Jsme věčný.
Naše duše.

Žvejkačka.
Vypadla z úst Boha,
do prachu.
Nikde žádná noha,
nalepení na podrážku.
Kus odpadku.

Jsme věčný
Jako žvejkačka padáme po schodech dolů,
do pekla.
Obaleni prachem.
Utekla.

Kamene se zalekla.
A na věčnost se propadla.
Sledujem to slepý.
Tak už víte,
Proč se blížíme k zániku.
A pak že jsme věčný.
A pak že jsme.
 


Komentáře

1 Persen Persen | Web | 24. října 2010 v 22:25 | Reagovat

Jako žvejkačka padáme po schodech dolů,
do pekla.
Obaleni prachem.

dokonale vystiženo:]

2 agrrr agrrr | Web | 24. října 2010 v 22:53 | Reagovat

čest všem věčným básníkům ;-) zánik všem vidoucím ignorantům

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 24. října 2010 v 22:54 | Reagovat

Žvejkačkou se dá leccos zalepit!

4 Bella Bella | Web | 25. října 2010 v 16:36 | Reagovat

Tisíc střepů
v jednom oku.
Trn v patě
a díra v hlavě.
Kámen na hrudi.

-geniálně vyjadřuje, jak se cítím..

Jsme věčný
- ...

Víš ta díra,
kterou si neseš v srdci,
krvácíš.
To je ta tvá síla?

- díra v srdci.. tvá síla? - není.. připadám si jako slaboch.. věčně padám..

Svět se točí.
Visíme hlavou dolů,
ale hlavně,
že jsme věčný.

- krása ironie.. viselci! a věční..

Svět se boří,
Příteli.

- slzy..

Zavři ty díry.
Promiň, myslela jsem oči.
Poddávat se fantasii je snadný
Rozeznat jí od reality je těžší.

Sledujem to slepý.
Tak už víte,
Proč se blížíme k zániku.
A pak že jsme věčný.
A pak že jsme.

Asi jsem to vyvolala já co? S tím, že duše je nesmrtelná.. Stejně v to věřím.. Jen těla nejsou a tenhle svět ne..
Těch míst, kam můžeme jít potom je určitě nespočet.. A těl.. A světů..
Životy a naděje..
A smutky a slzy..

Vážně mě to dostalo.. Má to v sobě všechno..
- ten začátek - geniální.. ten zbytek - tak pravdivý..

5 Bella Bella | Web | 25. října 2010 v 16:37 | Reagovat

Nějak se mi to rozhodilo.. Ta poslední pomlčka (úplně na konci) má být k tomu, co začíná "Zavři ty díry..." omlouvám se za ty zmatky..

6 Sense Sense | 25. října 2010 v 16:47 | Reagovat

Děkuju

[4]: Přesně ty pocity. Včerejší večer byl prostě ošklivej...
Ale v tom je to, zase vstát...
To mě nenapadlo, ale je to možný. Taky v to věřím, v nesmrtelnost duše. Možná je to jedna z nejpevnějších vír, které mám.
Děkuju

7 Long Long | 25. října 2010 v 16:58 | Reagovat

Musím se přidat - i můj včerejší večer byl na nic..

Je to takové.. Zvláštní.. Přijde mi to trošku jako volný verš, ikdyž ne úplně.. Taková nespoutaná řeka slov a na ní občas nějaká červená bóje (říká se tomu tak?) A z významového hlediska.. Prostě.. zvláštní :) Nemůžu najít správná slova..

8 Sense Sense | 25. října 2010 v 17:01 | Reagovat

[7]: Ty rýmy tam jsou náhodou. Prostě jsem psala, co mě napadlo.
Včerejšek se maže!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama