Hypochondr

6. září 2010 v 20:19 | Sense |  Ze života snílka
No neříkejte mi, že jste to nečekali.
Sense je zde a píše článek, přestože skoro nemá o čem psát. A dělá to jen a jen proto, že potřebuje dát světu opět najevo, že ona je ta chudinka, která jede na Adaptační kurz, přestože se nikam adaptovat nechce. Ne, ona by totiž opět ze všeho couvala. Vykašlala by se na tu naději, že to tam bude fajn a řekla si, že radši zůstane doma, kde se bude užírat svými psychickými stavy.
Mám na sebe docela vztek. A hlavně mám vztek na to, jak se mnou vždycky všechno zamává. Mám vztek i na tu celkem dobrou výmluvu, kterou jsem si pro sebe vymyslela a zní: Budu jíst antibiotika a je mi po nich zle. Tak proč bych tam jezdila, když nebudu moct sportovat a budu povětšinou se zmučeným pohledem posedávat kdesi mimo dav, případně odbíhat na jistá místa, abych vyprázdnila již tak prázdný a křečemi zmítaný žaludek...že je to nechutný...
Možná to není tak docela výmluva, ale čistý fakt. Ale já stejně tak vím, že kdybych ty antibiotika nebrala, vymyslela bych si něco dalšího, abych mohla otravovat zdravotnici a ukazovat novým spolužákům, že já jsem ta chudinka, která má tak rozhozený žaludek. Ukažte si na ní, to je ona.
Štve mě to.
Když se s odstupem podívám na Campamentí akce, vidím to stejně. Když vyprávím, kde jsem byla a co se tam dělo, abych se mohla držet "pravdy" dodávám vždy přesvědčivě (protože jsem přesvědčila sama sebe), jó, to mi bylo tak hrozně špatně...nevím vůbec proč, no a to jsem si udělala to s těmi zády, opravdu pitomý, nejdu tam, srazila jsem se s někým a motá se mi hlava.
!!!
Neříká se tomu hypochondr? Problém je, že si to prostě vždycky vsugeruju tak přesvědčivě, že mi "to" pak je. Mám na sebe vztek, ale bohužel není dostatečně velký, aby přebil strach. Takže...
Bude mi zle. Budu to všude okázale říkat. Budu mít pár krátkých návalů paniky a hysterie, které se pak zlomí do vzteku a) na mámu, že mě nenechá doma b) na "někoho" že mi je tak zle c) na sebe sama, že si nedokážu pomoct.
Aneb můj psychologický rozbor.
Málem bych zapomněla: Je mi zle...
 


Komentáře

1 Vysmátá Vysmátá | Web | 6. září 2010 v 20:26 | Reagovat

tohle ale je hypochondrie... co takhle si vsugerovat že máš nezřízenou šťastnou halucinaci o kupě růžových dinosaurů? = co takhle trochu LSD pro radost? :D:D ne dělám si ssrandu:D

2 FifinQa FifinQa | Web | 6. září 2010 v 20:33 | Reagovat

Ahojky nakrmíš mi prosím zvířátka mám je uplně dole na blogu=)Ráda oplatim=)
Promiň jestli jsem přehlédla rubriku reklamy=(

3 Sense Sense | 6. září 2010 v 20:44 | Reagovat

[1]: To radši ta "nemoc" :D

[2]: Zvířátka asi zemřou... A rubriku reklamy fakt nemám zapotřebí. Doufala jsem ve vyšší lidskou inteligenci, ale nejspíš neexistuje..

4 Long Long | 6. září 2010 v 21:02 | Reagovat

Vem si příklad z těch růžových slonů z reklamy na Vodafone, Sestři :D :) To zvládneš..

5 Illian Illian | Web | 7. září 2010 v 19:19 | Reagovat

Zkus se podívat na úplnou šílenost. Třeba na Oggyho a škodíky, nebo na Toma a Jerryho - člověk má sice po nich chuť všechny mlátit, ale cítí se docela fajn. Nebo něco podobně optimistického. Mě to docela pomáhá.
Mimochodem, hrozně moc se omlouvám, že jsem tu dlouho nebyla, ale já jsem zavalená prací a i když sem tam stihnu někam zavítat, tak je mi líto, že to není častěji...omlouvám se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama