Divoká Vlčice

24. září 2010 v 21:42 | Sense |  Poetické záblesky
Hrubá tvář vytesaná z kamene.
Lomí se v slzy jen ve slabých chvilkách.
Ta, co za všechno může.
Ta, kterou utopte v nadávkách!

Zavřete jí pusu, ať už sakra mlčí!
Zničte její jistotu,
Roztrhejte duši.
Nechte jí tichou a zoufalou němotu.

Proměňte její vztek a chladnost.
Proměňte je v slzy.
Ať má vaše ego zadost.
Obruste její ostré zuby.

Že byla kdysi dítě?
To už dávno neplatí.
Do dospělosti chytila se sítě.
Zpátky nic jí nevrátí.

Sražte jí co nejhloub.
Tam kam ona patří.
Zlomte kloub!
Vy, co jste se nezývali…
Bratři.

Dostala co jí patří.
Alespoň tak to vy tvrdíte.
Nechte jí oči zavřít,
Protože jinak slzy spatříte.

Cítila by se pokořena…
Divoká Vlčice.
 


Komentáře

1 Illian Illian | Web | 25. září 2010 v 10:45 | Reagovat

Nádherná. Je sice smutná a možná trochu depresivní, ale krásná. Jako by z ní čišela touha po svobodě - možná to ale neříkám dobře...:)

2 Sense Sense | 25. září 2010 v 11:25 | Reagovat

Děkuju. Ani se to moc nerýmuje. V tý chvíli jsem to neřešila. Touha po svobodě...nepochybně. Touha po tom být sama...a být silná.

3 Illian Illian | Web | 26. září 2010 v 15:10 | Reagovat

Ale mě se to líbí. Vážně. A dokonce se to podle mě rýmuje, ale ...no, já se zrovna v básních moc nevyznám...:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama