Déšť

3. září 2010 v 21:02 | Sense |  Vřískot
Po krátké úvaze jsem to sem dala. Takové pocity (možná neoprávněné) z prvních školních dnů.


Žízním po vodě.
Až budu svou tvář nastavovat dešti a hlasitě se smát,
nekoukejte na mě, jako bych byla blázen.
A nebo možná koukejte.
Blázni žízní.
Žízní po vodě.
A kapky deště ochlazují.
Déšť smývá strach.
Možná to má původ v minulosti,
kdy všichni žíznili.
Nevím, ale vím,
že žízním.
Po vodě,
po dešti.
A jestli se na mě budete dívat jako na blázna,
je to koneckonců vaše věc.
Mě to netrápí.
Proč se trápit, když mám déšť.
Když mám vodu.
Možná máte pocit, že vámi pohrdám.
A možná máte pravdu.
Ale copak vy neopovrhujete mnou?
Říká se oko za oko…
Já si chci jen vzít trochu toho pohrdání pro sebe,
taky. Jsem přece jen člověk
a žízním.
Asi jsem jen všechno odsoudila příliš brzy
a jako vždy se uzavřela do sebe.
Asi už jsem taková.
Věřím jen dešti.
Tak mi odpusťte,
když na mě budete mluvit a já budu hlavu zdvihat k obloze,
Protože
Já ráda pohlédnu do vašich očích,
Pokud budou přívětivé…
 


Komentáře

1 Blackness Blackness | Web | 4. září 2010 v 22:56 | Reagovat

Páni.. to je moc hezky napsané .. !
Ano.. déšť smývá strach .. - už aby pršelo..

2 Sense Sense | 5. září 2010 v 19:47 | Reagovat

Děkuju... :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama