Vzpomínky

28. srpna 2010 v 14:58 | Sense |  Poetické záblesky
Vzpomínky na staré přátele...

Stačí jediné slovo a já se na tebe budu dívat jako dřív. Však ty to slovo nikdy nevyslovíš.

...

Přísahala jsem si, že pro mě nebudeš existovat. Tak proč s takovou něhou hledím na rám zrcadla a kůru stromů? Proč je má hnedá taška něčím vyjímečným? Proč se mi při pohledu na ty věci vrací vzpomínky, které nikdy neexistovaly? Je tak těžké zapomenout nezapomenutelné.

Vrátil se mi ve snu... a já za ním letěla a volala ho. A on se neotočil a ona dělala, že neslyší. Neexistující kamarádku...
 


Komentáře

1 Blackness Blackness | Web | 28. srpna 2010 v 15:36 | Reagovat

Vzpomínky jsou svině .. :-/

2 Long Long | 28. srpna 2010 v 19:01 | Reagovat

,,Stačí jediné slovo a já se na tebe budu dívat jako dřív. Však ty to slovo nikdy nevyslovíš."

Dostalo mě to. Nevím proč, ale strašně se mi to líbí, ikdyž tomu nemůžu rozumět..

Někdy jsou sny krásné. A někdy taky pěkně zrádné.. Zkouší nás..

3 Sense Sense | 28. srpna 2010 v 19:49 | Reagovat

[1]: někdy ale jsou to jediné, z čeho můžeme žít.

[2]: Myslím, že klidně můžeš. Představ si tím slovem cokoliv. Představ si cokoliv, co je alespoň trošku nesobecké a co ti dá alespoň malý pocit, že taky něco znamenáš.. Ten sen. Byl děsivý. Neskutečně. Čišelo z něj pohrdání...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama