Stíny

2. srpna 2010 v 22:25 | Sense |  Povídky
Po dlouhé době zase povídka. Je krátká a nápad na ní jsem měla už dříve. Jen teď jsem ho oživila. Fascinují mě stíny.

Jen se v klidu nadechnout. Musí to stačit. Musí se uklidnit. Prostě se jen nadechnout a všechno bude v pořádku. Vždyť to zvládá už kolik let. Nikdy jí to nedělalo nijak velké problémy. Tak proč zrovna teď? Proč jí to napadlo zrovna dnes? Ne, přišlo to jako pocit. Byl to pocit a ona se jím jen nechala ovládnout. Bude to dobré.
Nohu vkládala před tu druhou. Dodržovala pravidelný rytmus, protože v řádu nacházela uklidnění. A to potřebovala ze všeho nejvíc, uklidnit se. Byla teď jen trochu vystrašená, jen trochu si připadala prázdná, ale vlastně to může klidně označit za, za, prostě za náhlé zešílení. Tak. Něco jí jen přelétlo přes nos a proto má takové náhlé stavy. Jinak je jí dobře. Musí se nadechnout.
Ohlédla se. Do očí jí vhrkly slzy. Nedokázala je udržet. Ne, co teď nesmí udělat je… Rozběhla se. Ohlížela se, jestli jí někdo nepronásleduje, protože cítila, že tam vzadu za ní něco je. Pletly se jí nohy, neviděla na cestu. Srdce jí tlouklo jako splašené. Běžela pochmurnými šedými uličkami. Byly tak, tak prázdné. Jakoby z nich někdo vysál všechnu barvu, všechnu radost. Tak jako z lidí.
Minula bilbord. Hlásal tak jistý sám sebou, snad jediný barevný v tom šedivém světě: Stíny jsou špatné. A všichni mu uvěřili. A všichni se svých stínů zbavili. Ti kteří nechtěli, museli. Ona byla jedna z nich. Byla malá, tehdy jí to nevadilo. A teď, byla tak zoufalá. Ještě jí nenapadlo, že to bude mít na svědomí právě heslo na bilbordu. Běžela dál. Domů? Sakra, kde to je. Kde to doprkýnka…
Sedla si na zem, nadechla se, zhluboka. Klid, jen klid. A pak to ucítila. Něco jako chvění na kraji mysli. Něco jako jasné pobídnutí, které říkalo, stejně tak jasně jako barevná cedule, pojď. Pojď, pojď, pojď… Já jsem tady.
Byla od přírody zvědavá a tak udělala, co jí instinkt říkal. Když už nic alespoň zjistí, co se to s ní děje, proč má tak silnou potřebu vstát a jít. Kam? A hele, zeď. Přistoupila blíž. Nechala se ovládnout tím pocitem. Uklidňoval jí. Jako když si náhle malá ztracená holčička uprostřed davu uspěchaných lidí všimne své matky. A ví, že se jen musí prodrat zástupem, aby se mohla chytit za ruku. Prodírala se k matce. K bezpečí. Bezpečí, to bylo to, co jí volalo. Jako volá postel plná polštářů, pojď a lehni si. Bezpečí.
Pojď, pojď, pojď, pojď… Já čekám.
"Jsem tady!" křikla. Nahlas? "Tady!" Tentokrát si byla jistá, že je slyšet. Chtěla být slyšet. Jako ta holčička, která zavolá na svou matku, i když ví, že jí v tom davu nemůže slyšet. Jako když promluví k posteli, která nikdy neměla ústa. "Už jdu."
A šla. Položila ruce na chladný kámen. Nadechla se. Pojď, maličká. Přitiskla svou tvář mezi ruce. Kámen tak hladil. Mami! A matka natáhla svou ruku. Tady jsem, dítě. Otevřela oči a mírně se odtáhla. Byla celá. Hleděla na svůj stín na zdi. To tam se k ní připojil. To do této zdi zahnali stíny a ona si pro ten svůj přišla. Pohladila ho po hlavě a on pohladil jí. Teď už bude vše, jak má být.
Zavřela oči a skočila do náruče polštářů.
 


Komentáře

1 Ponořená Ponořená | Web | 2. srpna 2010 v 22:39 | Reagovat

Krásná povídka. Napětím se svíral sval po svalu na hrudi, tváři.

2 Bella Bella | 2. srpna 2010 v 22:43 | Reagovat

Krásné.. Možná je to jen mým rozpoložením, ale stírám slzu.. Jak bych tak chtěla uninout do náruče matky, do bezpečí, domů...

3 Uzavřená Uzavřená | Web | 2. srpna 2010 v 22:43 | Reagovat

Přesně tak, opravdu velice povedená, uplně jsem se do té povídky začetla, jak napětí stoupalo, vážně povedené.

4 Sense Sense | 3. srpna 2010 v 11:58 | Reagovat

Všem moc děkuju :o)

5 Faira Faira | Web | 3. srpna 2010 v 16:44 | Reagovat

Nádherný - opravdu. Nevím, jestli jsem to úplně pochopila jak bych měla, ale ten pocit je nepopsatelný.

6 Illian Illian | Web | 3. srpna 2010 v 17:41 | Reagovat

Páni. To bylo úžasné. Už i ten nápad. Nemít stín...to by bylo docela smutné. Přiznám se, že jsem se po něm podívala, kde ten chudáček vlastně je :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama