O pár kilo těžší

30. srpna 2010 v 14:07 | Sense |  Ze života snílka
aneb o těch materiálních prázdninách... a možná taky o tom, co ve mě zanechaly.


Začnu téměř typickou větou, která zní: Není mi dobře. Tentokrát fyzicky. Nejspíš vím, čím to je. Mohlo by to začínat jako nějaký příběh. Bylo jednou jedno klíště. Už vám to asi dochází, že? A to klíště mělo hlad. A tak si řeklo, že by mělo vysát nějakou nebohou bytost (to jako mě). A tak se zakouslo hezky do bříška a spokojeně si pilo, dokud si ho ta osoba nevšimla. Nechala si ho vytáhnout (bylo už pěkně nacuclé) a ubohé klíště potkal strašlivý osud. Už ani nevím, čím byl ten chudák zabit. Po čase si ta osoba všimla divného červeného fleku na tom místě, kde měla ta havěť hostinu. Měla odjet na místo, kam se těšila, proto tomu příliš nevěnovala pozornost, koneckonců, nejspíš to nic nebude. Čas plynul. Nebohé klíště již bylo dávno po smrti, zatímco si ona osoba všimla podezřelejšího fleku v onom místě. Fleku, který byl uvnitř (kromě malé tečky) bílý a po krajích tmavnul. Proto navštívila doktorku a vyfasovala balík antibiotik na boreliózu. Toto byl příběh o klíštěti, kterému chci nyní in memoriam poděkovat. Není to nic hrozného. Je mi jen teď trošku špatně po tom prášku, ale to snad brzo přejde. Můžu normálně chodit do školy a tak, jen se nesmím nějak příliš namáhat (sport). Vezmu si hlášku z Forresta Gupma a řeknu velmi slušně: Shit happens. :o)

Ale co s těmi prázdninami. Sice jsem tu už mezitím byla, ale na nějaké shrnování nebyl čas. Měla jsem narozeniny, k čemuž se váže i jedna příjemná věc - dárky. Kdo by je neměl rád. Ale možná ještě radši než dárky dostávat je dávám. Mám ráda tu radost v očích druhých. Ale co že jsem to dostala? Vytouženou příčnou flétnu. Řekla jsem si totiž, že po šesti letech hraní na zobcovou, bych mohla zkusit něco víc. Altku jsem nechtěla, takže příčná. Myslela jsem ale, že jí nedostanu. Přece jen taková flétna není zrovna levná záležitost. Ale rodiče nejspíš usoudili, že patnáct let mi není každý den a tak je právě v mém vlastnictví překrásná Amati, na které se skví velice nečekaný, ale o to potěšující název Made in Czech republic. Věřte mi, je to krásný nástroj, když se na něj díváte. A ještě krásnější je, když ho můžete potěžkat v ruce, pokochat se lesklostí a hebkostí a zmáčknout pár těch čudlů, které budou mít nejspíš nějaký odborný název, ale já jej bohužel blíže nezkoumala. Co je ale nejkrásnější - zvuk. Přiznám se, ze začátku mi to vůbec nešlo. Není to jako zobcová - fouknout a tón je zde. Je to těžší. A taky je zapotřebí mnohem víc vzduchu, takže i když mám plíce trochu roztažené zobcovou a taky plaváním (ne závodně, chodím jen docela ráda), tak to nevydržím moc dlouho a budu muset hodně cvičit, jinak budu lapat po dechu jako leklá ryba. Ale o nic z toho nejde. Je to ten nejpřenádhernější pocit, když fouknete. Uklidní to, neskutečně. Už umím pár tónů a o to je to lepší pocit. :o)
Mám úžasného brášku, od kterého jsem dostala překrásné modré tričko s vlkem.
Taky přibylo pár nových obalů od čajů. Včera jsem je zase rozložila a spočítala a číslo 142 (cca) docela potěší :o) A pak taky konvičku s hrnečkem.

Obaly od čajů

K materiálním věcem se pak ještě přidal ten, kterého jsem pojmenovala Pentík, kvůli nálepce, kterou na sobě měl, to že byl pak vyměněn za jiného už jeho jméno nezměnilo. Mluvím o novém (starém) notebooku. Děda ho přitáhl z práce jako dosloužilý. Ale funguje poměrně dobře (když má ten vyměněný hard disk). Je to hp. Občas blbně obrazovka (nesvítí) a internet nejde úplně rychle, ale i tak, je to skvělý!.

Nevím, zda se mi vůbec chce psát něco víc. Možná ani ne, stejnak bych nemohla psát do podrobností a nikoho by to nezajímalo. Takže prázdniny jsem celkem zdráva (heh) přežila.

Z čeho mám strach je nová škola. Noví lidé, noví učitelé a seznamovák. Všichni mě sice uklidňují a říkaj: "Všichni se budou cítit podobně." Ale ze zkušeností vím, že extroverti převažují a tak se rychle seznámí. Zatímco já, introvertní nervačka se můžu zbláznit... Je to ohrané téma. Hrozně ohrané...ale prostě se bojím. Strašně.

Toť prozatím vše.

 


Komentáře

1 Illian Illian | Web | 30. srpna 2010 v 14:28 | Reagovat

Páni, tolik čaje! To je opravdu něco :)
Opožděně gratuluji k narozeninám. Úžasný dárek, já co mám hudební hluch, ti můžu jenom tiše závidět a zároveň se omluvit, že jsem sem tak dlouho nezavítala, že ani nevím, jaký to máš najednou krásný design *mlátí hlavou do stolu, co že je to za pitomce*.

2 Anna Anna | Web | 30. srpna 2010 v 15:06 | Reagovat

Ráda čtu příspěvek, ze kterého je cítit dobrá nálada :-)
Dodatečně přeji všechno nejlepší k narozeninám, brzké uzdravení, hodně štěstí na nové škole a aby ti příčka vždycky zpříjemnila každou (jakoukoli) chvíli :-)

3 Sense Sense | 30. srpna 2010 v 16:25 | Reagovat

[1]: :o). Já na tom s hudebním sluchem taky nijak valně nebudu. Navíc chození sem je věc čistě dobrovolná a na vlastní nebezpěčí :o) Design? Heh, spíš to byl náhlý záchvat potřeby být neviditelná. Možná jsem přivolávala podzim. Časem snad přibude něco do záhlaví.

[2]: U mě jich moc není, což? :D Děkuji moc.

4 Faira Faira | Web | 30. srpna 2010 v 18:47 | Reagovat

Takže taky opožděně gratuluji =) A přeji brzké uzravení. Já jsem nikdy nic takového nechytla a to mám klíště v jednom kuse.

5 Illian Illian | Web | 1. září 2010 v 15:31 | Reagovat

[3]: Já sem chodím ráda. Máš krásné příběhy a tak, ale prostě jsem byla nějak mimo. A mimochodem, třeba ten podzim přijde. Ten krásný barevný podzim :)

6 Ireth Ireth | 1. září 2010 v 16:27 | Reagovat

Tolik čajíků :) Teda nemám ráda opožděná přání, ale taky přeji vše nejlepší...
Ze seznamováku si strach myslím dělat nemusíš, taky mě čeká v pondělí, ale musím přiznat, že já tam většinu budu znát. Ono jde hlavně o to, vás co nejvíce zaneprázdnit programem, úkolama, společným řešením vás zcelit dohromady. Jsem zvědavá, co budeš říkat po příjezdu.. ;) /Jen se snažím kolem sebe udržovat pozitivní náladu, jinak stou nesmělestí jsem na to asi podobně jako Ty :D/
Jinak.. myslím, že ten podzim si už přivolala :)

7 Sense Sense | 1. září 2010 v 17:28 | Reagovat

[4]: Děkuju. To víš, když se daří, tak se daří :oD

[5]: Nech toho, rudnu :oD

[6]: Děkuju moc, to vůbec nevadí! Děkuju, asi jsem klidnější. Snad to nějak zvládnu. To doufám. Je krásný počasí, takhle mi vyhovuje :o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama