Strach

17. července 2010 v 18:36 | Sense |  Ze života snílka
Tak jo, něco sem napíšu - když mám ty narozeniny :D (Mimochodem, všem děkuju za přání)
Čím začít? Co já vím, asi - že nemám čas. Tedy čas by byl, ale přístup k internetu chybí. V Praze je strašně, zdržuji se od ní raději co nejdále. Něco jsem psala, něco kreslila, ale ještě to není ve stavu zveřejnění (nejspíš kvůli mé lenosti).
Budu pokračovat tím aktuálním a největším kamenem úrazu...prosím ne! - tábor. Chtěla bych říct, že se tam těším. A nebudu lhát. Stužkovaná, večery u ohně, pocit, že konečně něco dělám, někteří lidé (bratranec, kamarádka), ale tím by to tak pomalu haslo. Všechno to těšení jako černý mrak zastiňují jiné "drobnosti". Nesnáším balení. To zaprvé. Nesnáším nakupování (dneska jsem to dělala a ještě mě to čeká - zrovna na ten údajný šťastný den). Ale to by se dalo překousnout, jenže...
Jsou taky lidé, kvůli kterým se tam nechce, kdy pomyšlení, že s nimi budu celé dny v "kontaktu" mě děsí a mám z něj špatný pocit. Nejsem dost silná, abych se zvládala bránit. A nevím úplně přesně v kom hledat oporu, zvlášť když nevím s kým budu v oddíle. To je další věc, která mě táhne ke dnu. Obávám se, že už jsem dost "stará" na to, abych mohla být s nějakou stejně starou holkou (kluci tam jsou totiž povětšinou velice nedůvěryhodní a většinu z nich zrovna nemusím - tedy až na bratrance, s kterým nejspíš nemám šanci být - ach jo, to by bylo skvělý!). Předpokládám, že to bude tak, že budu v oddíle já s nějakým ze starších kluků a předpokládám, že vím s kým a pěkně mě to dopaluje. Nejradši bych! A pak tam budou už jen mladší. Kdyby aspoň sestřenka, i za bráchu bych byla šťastná...ale on zas nejspíš nebude s ním.
Pak je tu ještě problematika vedoucích, z nichž nevadil by mi snad jen jeden a ten bude pravděpodobně u malejch. Ach jó! Mám z toho hroznej strach. Mám strach, že tam přijedu, zjistím, že mám hrozný oddíl, že tábořiště nepůsobí klidným dojmem a že on má v plánu provokovat mě ještě víc než obvykle. A pak si jen najdu nějaký tichý koutek a všechno to ze mě spadne ...a pak se budu muset vymlouvat na rýmu, nebo že mi není dobře - což nejspíš nebude výmluva, protože špatně mi je už kolik dní. Já prostě nejsem schopná zvládat strach z neznámého. Nevím jak to tam těch čtrnáct dní zvládnu. Kdybych aspoň neměla ty "fyzické" příznaky strachu. Kdybych mohla spát, netřásly se mi ruce a nebylo mi špatně. Vím, že to opět vidím z té nejčernější stránky. Vím to, ale nedokážu si pomoct. Mám strach, že to dopadne špatně a já budu čtrnáct dní na nervy. Bojím se, že to už prostě nevydržím. Už teď jsem na tom špatně.
...
Omlouvám se. Nepřišla jsem si stěžovat. Mělo to být oznámení, že tu minimálně čtrnáct dní nebudu a že nebudu ani na mobilu.
Kéž bych dokázala věřit, že to bude dobré... ne!. Nesmím propadat strachu. Bude to dobré. Já to zvládnu a nakonec si to užiju. Ach jo.
No nic, mějte se a držte mi palce. Užívejte prázdniny.
 


Komentáře

1 Illian Illian | Web | 18. července 2010 v 15:33 | Reagovat

Ty máš narozeniny?! Jak to že to nevím? *stydí se a jde si přejet uši žehličkou, nebo co to dělal Dobby* Stejně ale musím popřát: Všechno nejlepší!
Co se týče táboru, tak s tím ti asi moc neporadím, protože jsem na tábor už hezkých pár let nejela. Ale vždycky, když jsem tam jela a bála se, tak jsem si říkala, že mě to třeba překvapí, a že to bude třeba nakonec i zábava. Jakmile jsme tam pak vždycky přijeli, všechno ze mě spadlo, jako kámen. Takže věřím tomu, že i u tebe to bude super a budeš mít nakonec spoustu skvělých zážitků, které nám (jen tak mimochodem) budeš muset povyprávět :-)

2 Hjůbí Hjůbí | Web | 26. července 2010 v 22:11 | Reagovat

Všechno nejlepší :)

Netrap se. Myslím, že až tam přijedeš, zjistíš, že ten strach byl horší než samotný tábor. A kdyby to vážně bylo tak hrozný, lidi a tak, vždycky se můžeš s milovanýma lidma potkávat. A určitě poznáš někoho, na koho nezapomeneš. Tedy v tom dobrém slova smyslu. Tak hlavu vzhůru :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama