Mám strach

25. června 2010 v 13:01 | Sense |  Ze života snílka
Nechci si už zase stěžovat. Ale mám takový strach. Z budoucnosti. Z přítomnosti. Z minulosti. Jen dvě věci v budoucnosti, na které se těším...a pak mě pohltí zoufalství času. Času, který tak rychle a neúprosně utíká. Na těch hřbitovech - tolik, tolik jmen. A všechny pohltilo stáří. To zoufalství...naposledy se někam zapsat do času... Nechci aby za mne mluvil náhrobní kámen...
Mám takový strach. Po včerejšku se zhroutila další z jistot bytí...vím že už jich moc nezbývá.
Krátké bezútěšné, ale nanejvíš potřebné...
LIDÉ JSOU ODPORNÍ!
A víra v ně je zbytečná.
Ale nejspíš za to všechno můžu já. Promiňte mi tu sebelítost. Nemám kam jinam se vykřičet...Potřebovala bych obejmutí...ale na místech, kde jsem v něj ještě doufala již není možné. Myslela jsem, že dokážu odpouštět, ale někdy je toho už prostě moc. Slzy a nenávist...
Byla jsem snad optimistická, když jsem si říkala - bude líp. Není, je hůř. A z budoucnosti mám příliš velký strach na to, abych věřila v lepší pokračování.
Mohlo by být hůř. Samozřejmě. Nevím, jestli jsem ale ještě schopná doufat, že bude líp.
Není to zase jen tak nějaká citová pohnutka. Tady jsou pevné důkazy...
Ještě jednou promiňte. Ignorujte to - ignorace povinná. Potřebovala jsem jen někam napsat, že už
LIDEM NEVĚŘÍM A NIKDY VÍC BYCH NEMĚLA.
Že už se na ně nebudu spoléhat. Protože pak tvrdě narazím...
Tak jen upnout se na zítřek a na středeční dračák, možná na pár dní na chalupě bratrance...a pak ta budoucnost...
Mám strach...
 


Komentáře

1 Long Long | 25. června 2010 v 20:36 | Reagovat

Existuje vůbec jistota?
Nikdy nevíme, co se zvrtne, nikdy asi nic není na 100%, vždy se může něco stát..
Někteří lidé jsou odporní, jsou zlí.. Ale ne všichni. Dneska jsem o tom s někým moudrým mluvila a život některých se možná odráží jen v tom, věřit v dobro duše ostatních..
Samozřejmě, můžeš se spálit - spálíš se ještě hodněkrát. Ale to k tomu patří. A i z nejhorší situace získáš alespoň zkušenosti..
Kéž by tě naše zítřejší objetí zasytilo a dalo sílu překonat strach..
Neboj se
- vidíš ta malá světélka na nebi?

2 Ireth Ireth | 25. června 2010 v 22:47 | Reagovat

Strach se dá ovládat, jako jeden z mála pocitů. Dá se rozpínat a dá se zamaskovat, můžeš na něj i zapomenout... Ale nesmíš se nechat strachem ovládat. Musíš být silná! Nic jiného nemůžu říct..://
A děláš dobře, lidem nevěř... věřit se totiž dá i jiným tvorům.. ale zklamat může kdokoli..

3 Sense Sense | 26. června 2010 v 10:04 | Reagovat

[1]: Vím...jen, někdy křik tolik pomůže...
Právě ty zkušenosti, které mě stále více a více ujišťují o tom, že už nejsem to malé dítě. Poslední dobou dost vzpomínám na to, jaké to bylo... a když se snažím trochu toho dětského klidu přenést do budoucnosti jen narážím. Čas pohltí všechno.
Viděla jsem :) Hvězdy a měsíc mi zářily do okna. V nich byla ta útěcha a v zítřku - dnešku. Děkuju...

[2]: Právě - dá...a teď mě naplnil až po okraj...klec... Být silná...Po strachu jsem se skryla za masku sarkasmu a cynismu...aspoň tak.

4 Illian Illian | Web | 26. června 2010 v 14:16 | Reagovat

Strach je někdy dobrý přítel, ovšem ne vždy. Někdy je to pěkný parchant. Nevím, jestli jsem ta správná osoba abych ti řekla, že všechno bude dobré a že život je vlastně jako houpačka, kde jsme jednou nahoře a podruhé zase dole. Jak vidíš stejně jsem to řekla :-). Ne všichni lidé jsou však zlí a podle mě je třeba zkoušet hledat toho "pravého" pořád a pořád a pořád, dokud ho prostě nenajdeme. Vždyť život je takové hledání, hledání štěstí, nebo ne? :)

5 Bella Bella | 27. června 2010 v 18:06 | Reagovat

Připomíná mi to mé myšlenkové nájezdy minulé léto - jen ten strach je letos stejný..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama