Konečně les!

13. června 2010 v 17:03 | Sense |  Ze života snílka
Zdravím.
Tak..od kterého konce začít? Mám pocit, že "To" má konců snad milion. Přitom ani nevím, co to "To" vlastně je.
Začala bych ale asi prostým oznámení, že tu do čtvrtka nejsem. Jedu totiž na cyklisťák...ehm, bez kola. Ale on si tam kolo neveze skoro nikdo a navíc se to oficiálně jmenuje Cyklisticko - turistický kurz. Takže by mě vážně zajímalo, kam budeme turistit. Vážně vůbec nevím, jak to tam přežiju. Ale říkám si, že je to skoro poslední, co budu v rámci své třídy nucena (?) podstoupit. Aspoň že nejsou tak drastická vedra. Minulý týden byl opravdu na umření, což pro vás jistě není žádná novinka. Ale v Praze to bylo ještě o dost horší. V pátek jsem jela na chalupu a v tom vedru jsem se šla projít do lesa a tam tak hnusně nebylo. Dokonce to bylo příjemné. Velice příjemné.
Jsem, jak jinak, trochu nervózní. Přijde mi, že jsem snad nervózní kvůli všemu, a ona to bude nejspíš pravda. Nevím, jak ten cyklisťák zvládu...jak zvládnu ty lidi, ty osoby. Nevím...držte mi palce, ať dočista nezešílím.
Po víkendu v přírodě je mi mnohem líp, než mi bylo. Páteční procházka byla dokonalá. Slunce padalo v tak úžasném úhlu, že barvilo les úžasnými barvami. Cítila jsem se tak neskutečně volná...po dlouhé, dlouhé době, jsem měla pocit, že můžu konečně dýchat. Pak jsem se ještě byla projít s mámou a ségrou, to už bylo slunce skoro zapadlé. Byly jsme na místě, kterému už dlouhou dobu říkáme Vlčí vrch. Je to takový kopec, na jehož vrcholu jsou asi dva stromky a vypadá to moc hezky. Lehla jsem si pod ně do vysoké trávy a pozorovala tou krví zbarvenou oblohu...pro tyhle okamžiky stojí za to žít. A pak běh dolů s kopce vysokou trávou...A vítr.
A pak se setmělo a vyšly hvězdy. Nebe jimi bylo poseto. Neskutečně krásné.
Všechno to jen zkazila nedělní noc. Jsem zvyklá na zlé sny, ale tenhle byl odporný. Nevěděla jsem, jestli sním a někde v podvědomí vysela panická otázka...jsem mrtvá, jsem v pekle...tohle...ne! Už dlouho se mi něco takového nezdálo..dlouho. Je to hloupé, ale pořád na ten sen musím myslet...
Zjistila jsem, že dopolední procházky (tedy bylo skoro poledne) vůbec nestojí za to, že v porovnání s těmi odpoledními až večerními jsou velice nepříjemné, přestože jdete do velice pěkného lesa. Krásný pocit jen tak vyprchává...jsem asi noční tvor, no :D.
Jsem teď zase nějaká hrozně unavená. Jsem hrozně unavená už víc jak čtrnáct dní. Zatímco minulý týden jsem to sváděla na ten nedostatek pohybu (protože v tom vedru jsem vážně nebyla schopna vytáhnout paty a plavání nějak nevyšlo), dneska nemůžu. Jsem unavená, přitom jsem se přece nemohla unavit tím chozením po lese, jelikož jsem to hezky prokládala čtením si.
Takže do sebe liju hektolitry vody...
Na co se ale opravdu těším je, že ty čtyři dny neuvidím maminku a sestřičku (ehm, radši se neptejte :D)
Jsou to nezajímavé nesmysly, co jsem právě napsala, vím.
Jinak mě ještě napadlo, že bych znovu pokračovala, ve psaní Lesu, ale ani nevím, jestli se mi chce. A jestli by to vůbec někdo četl.

Pac!
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama