Kočičí stráž

12. května 2010 v 15:50 | Sense |  Povídky
A temná nálada pokračuje.


Almare prostě jen seděl a nechal krev ať mu stéká po rukou. Hleděl kamsi do dálky, sám přesně nevěděl kam a bylo mu to jednou. Oči možná hleděly k obzoru, ale srdce se topilo v tom jediném dokonalém pocitu. Krev byla horká. Almare prostě seděl. Krčil se ve stínu a vypadal jako parazit města. Ne že by byl. Právě naopak. Myšlenky se přestaly toulat. Upřely se na tu chuť, na ten čin. Almare vzhlédl, ústa od krve. Jazykem temně černým si olízl krvavé rty. Dokonáno jest.
Vstal. Prudce. Náhle. Bez varování. Vztyčil se a byl vysoký, hrdý a majestátný. Na bledých rukou zasychala krev. Bez jediného ohlédnutí vykročil do noci. Tichý jako stín se plížil ulicemi a oči mu náhle rudě žhnuly. Kočičí ocas nesl hrdě vztyčený. Bosé nohy dopadající na dláždění nevydávaly sebemenší zvuk. Svět byl temný. On byl temný.
Pak se náhle prudce odrazil od země. Zhoupl se v místech, kde se sloup lampy stáčel, jako na hrazdě. Vyskočil na střechu a rozběhl se. Neuklouzl, nezavrávoral. Zdálo se, že mu takové šplhání nedělá žádný problém. Doběhl na okraj a zastavil se. Sedl si do podřepu a vyčkával. Opět nechal myšlenky, ať si bloudí. Přece jen několik minut nepozornosti nic neznamená. Má čas. Má spoustu času. Vyčkával bez hnutí. Vteřiny míjely a on jen seděl a na rtech a rukou měl zaschlou krev.
Konečně uslyšel kroky. Byly těžké, ale hbité. Ten člověk jistě pospíchal. Almarovi to nevadilo. Byl koneckonců velice rychlý a když myslel velice, musel se ušklíbnout. Odhalil čistě bílé zašpičatělé zuby. Člověk vyšel ze stínů. Naoranžovělé světlo pouliční lampy toho moc neprozradilo. Měl na sobě sako a kalhoty a hlavu mu kryl klobouk, který měl stejný odstín vybledlé černé jako oblečení. Nablýskané boty byly jediné, co na muži vypadalo neobyčejně. Byl tlustý. Mohl to být bankéř, nebo taky možná policista. Spořádaný muž středního věku, který ví, kde má své místo. Nebo tak alespoň vypadal.
Almare se usmál. Neslyšně se pohnul. V přikrčení sledoval muže, který o několik metrů pod ním viditelně spěchal. V ruce měl malý černý kufřík. Pak se náhle zastavil. Almare se přikrčil ke střeše a ze svého úkrytu pozoroval.
Mužík se rozhlédl. Ztěžka si klekl na zem, položil na chladné dláždění kufřík a otevřel ho. Zbraň se zaleskla. Muž kufřík zase zavřel a pistol skryl v záhybech saka.
"Tati," ozval se dětský hlásek. Muž se otočil. Iluze bankovního úředníka se rozplynula. Natáhl ruku se zbraní a namířil jí na děvčátko, které vykouklo zpoza budovy.
"Kde je táta?" řeklo bezelstně. Pak spatřilo zbraň. Muž se zlověstně ušklíbl.
Almare nečekal. Odrazil se a jediným mohutným skokem dopadl na zem. Neslyšně. Pak chytil muže pod krkem.
Holčička vykřikla. Vřískala jakoby ji na nože brali. Něco zapraskalo. Almare uměl lámat vaz.
"Vrať se domů. Tatínek tam na tebe čeká," řekl syčivým hlasem. Ani nemusel. Holčička už pelášila.
Almare vytáhl nůž a řekl si, že je čas na půlnoční svačinku.
Jen černá kočka pozorovala ráno místo, kde byl v noci zabit uprchlý vězeň, zatímco se na místo sjížděli policisté.
"Almare, Almare!" volala kdesi daleko dívka, která včera v noci málem přišla o život.
 


Komentáře

1 Long Long | 12. května 2010 v 19:31 | Reagovat

Teda.. Hezky :) Fakt, tohle se mi dost líbí..

2 Illian Illian | Web | 15. května 2010 v 14:10 | Reagovat

Páni, to jsem tu tak dlouho nebyla? Máš krásný nový design a navíc tohle se mi moc líbilo. Páni. Takové...nevím jak to říct, prostě krásné :)

3 Sense Sense | 16. května 2010 v 9:51 | Reagovat

Děkuju vám :o)

4 Faira Faira | Web | 16. května 2010 v 10:41 | Reagovat

Taky se přidávám se slovy krásný =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama