Tajnůstkáři

9. dubna 2010 v 23:14 | Sense |  Folia
Ne, tahle kapitola se mi skutečně nepovedla. A ani ten obrázek... Snad to příště půjde líp.

007


"Nemyslíš, že bych zasloužila vysvětlení?"
Teur se nahlas zasmál.
"Myslím."
"A dostanu ho?"
"Samozřejmě nedostaneš."
"Co si to vůbec dovoluješ?!"
"Dovést tě k vodě."
A skutečně. Kví viděla potok téct pár kroků od nich.
A v tom se z nedalekého křoví vynořil Areus. Na hřbetě nesl Pris a v zubech hrdě dva zajíce. Tekla z nich krev. Upustil je na zem.
"Konec legrace. Myslím, že je čas mluvit," řekl a jeho hlas zněl znovu tolik hrubě.
Teur neodpověděl. Sundal si kápi. Odhalil tak po ramena dlouhé naprosto rovné, i když trochu zacuchané vlasy barvy temné noci beze hvězd. Měl temné oči a hluboké fialové kruhy pod očima a vypadal divoce.
"Byl jsem na představení," začal. "Viděl jsem, jak byla ta dívka skolena šípem a pronásledoval jsem jejího vraha. Nakonec jsem ho dostihl a po drobném výslechu zabil."
Mluvil s ledovou chladností profesionálního zabijáka.
"Když jsem se vrátil do Sídla, bylo už pozdě. Rozhodl jsem se nejspíš stejně jako vy vydat se do…"
Areus varovně zavrčel a Teur pochopil, že je čas mlčet.
"Jak se jmenuješ," zeptal se vlk.
"Mé jméno je až příliš temné," odpověděl.
"A jak ti říkají."
"Teure?"
"Nehraj si se mnou chlapečku!"
Chvíli na sebe ti dva zlostně hleděli a navzájem se probodávali pohledy.
"Arthur. Nebo Art."
"Chci si s tebou promluvit o samotě, Arthure."
Areus se rozběhl do lesa a Art ho rychlostí blesku následoval. Když je obě dívky ztratili z dohledu, zeptala se Pris: "Co se stalo?"
"Co by, ten cvok mi málem skočil na hlavu."
"Kví."
"No jo. Šla jsem pro tu vodu a najednou jsem nad hlavou uslyšela někoho promluvit. Potom seskočil z větve. Neletěl! Seskočil. A z takové výšky. A když jsem se ho ptala, co tu dělá, řekl, že mě dovede k vodě."
"A tys ho nechala?"
Kví se zasmála.
"A co jsem jako měla dělat?"
Pris v rozpacích mlčela.
"Zbraně…možná by se hodily," řekla po chvíli.
"Ne, jen pěstmi se neubráníme."
"A čemu…čemu bychom se měly bránit?"
"Tahle země už není to co bývala."
A slunce se schovalo za mraky a ptáci utichli, jen potůček tiše a konejšivě šeptal. Dívky seděly na mechem porostlé zemi. Obě, opřené o sebe tak usnuly.
Z dálky dolehl k Pris praskot hořícího dřeva a tlumený hlas jejího věrného ochránce. Zapátrala po snu, který jí proklouzl mezi prsty, ale nedosáhla na něj a tak smířeně otevřela oči.
Stmívalo se.
O kus dál plápolal oheň. Areus s Teurem seděli kolem něj a mlčeli. Pak si všimla Kví, která se opírala o kmen jehličnanu.
Vstala.
"Jak ses vyspala?" zeptal se Areus.
"Do…dobře," zívla. "Jak dlouho jsem spala?"
Vlk vstal a přišel k ní. Dloubnul jí čumákem do břicha.
"Tak akorát."
"Pojď se najíst," vybídla jí Kví od ohně. Až teď si všimla, že drží v ruce kus masa. "Art na to dal nějaké bylinky. Je to moc dobré."
Tázavě pohlédla na vlka. Ten přikývl. Sedla si k ohni a s chutí se pustila do velice chutného pokrmu.
"Aree?" řekla.
"Ano?"
"Totiž…"
"Arthur ode dneška půjde s námi. Má namířeno na stejné místo jako my."
"Aha."
Kví vyprskla smíchy.
"Vypadá to, že vznešený Teur - pan Arthur z Folie není všemi členy tak úplně chtěný."
"Tak jsem to…" pípla Pris, ale nikdo jí neposlouchal.
"To říkáš ty, Člověče. Nevšimla sis, jak je tady slovutný vlk nadšen, že tě musí vozit na hřbetě."
"Mám takový pocit, že slovutný vlk asi brzy někomu ukousne hlavu. Člověku či Teurovi, myslím, že to nebude takový rozdíl."
"Ó významný rozdíl," dušoval se Art.
"Jo, tvoje hlava obsahuje víc pilin," řekla Kví.
"Vypadá to, že už jste se skamarádili," hlesla Pris.
Zasmáli se. Jen Areus si všiml, že s dívkou není něco v pořádku, ale rozhodl se odložit to na chvíli, až budou sami.
"Za jak dlouho vyrazíme," zeptala se Kví.
"Ještě chvíli, Pris se musí trochu probrat. Dáš si ještě zajíce, maličká?"
"Ne děkuji."
"Dobrá. Co kdyby nám Arthur mezitím pověděl něco o Teurech."
"Bude mi ctí," řekl Art a postavil se. "Takže Teurové jsou chytrý a silný národ…"
Areus zavrčel.
"Příliš se nechvástej u té své papuly máš vlka, který by tě jist velice rád přesvědčil o opaku," přidala se Kví.
Areus se zasmál, vycenil tesáky a zacvakal jimi.
"Ne, vážně, pověz nám něco o vás," řekla Pris pisklavým hláskem.
"Tak dobrá," a Teurova tvář znovu zvážněla.
"Teurové jsou prastarým národem Folie. V dávných dobách to byli sliční a slovutní vládci, avšak dnes, kdy hvozdů ubylo, stáhli se hluboko do lesů a získali si pověst divokých tajnůstkářů. Teurové jsou rychlejší a silnější než lidé. Vidí dobře ve tmě a přílišné sluneční záření jim může způsobit mírné bolesti. Většina z nich se jen tak toulá. Doby, kdy byly v hlubokých hvozdech velká a bohatá města již minuly. Avšak máme svou královnu. Delkamara žije hluboko v lesích v jednom malém teurském městečku. Nepřímo ovlivňuje Teury i celou Folii. To by stačilo ne?"
"Jó, dlouhý proslov to byl," rýpla si Kví.
Art na to neodpověděl. Hleděl do ohně, kapuci staženou do obličeje. Oči se ve světle řeřavých uhlíků tajemně leskly.
"Vyrazíme," řekl Areus.
Tak opustili tábořiště. Nechali za sebou stopy a doutnající oheň. Na co se skrývat? Vyrazili do noci - Teur, vlk a dvě lidské dívky. Putovali k cíli, který byl známý všem…kromě Kví.
Asi tak o půlnoci zastavili, aby se napili a chvíli si odpočinuli. Kví byla překvapena, že Arthur, přestože celou cestu běžel, není ani trochu unavený. U Area se to dalo čekat, ale u Teura, který se tolik podobal lidem… Zároveň si ale uvědomila, že to není tak docela pravda. Arthur nebyl lidem podobný ani v trochu. Divoká jiskra v oku tomu byla důkazem.
Zatímco Kví přemýšlela, opřená o strom, o kus dál se Areus konečně zeptal Pris, co se jí děje.
Pris neodpovídala. Seděla na zemi, opřená o vlka a hleděla na bezhvězdnou oblohu.
"No tak…" zkusil to vlk znovu.
"Když já nevím. Poslední dobou…cítím, že se něco děje. Není mi dobře, jsem unavená a …bojím se. Nevím čeho, ale z něčeho mám strach. Jakoby nás něco pronásledovalo."
A stín nabyl jasnější podoby. A oči se mu rudě leskly a v tesácích se odrážel všechen hněv lidstva. Hněv bohů. A tak opustil své doupě. Připraven páchat hrozné škody…
 


Komentáře

1 Long Long | Web | 11. dubna 2010 v 16:52 | Reagovat

Zajímavý konec.. Líbí se mi ty Teurovo provokativní ,,prupovídky" :D

"Nemyslíš, že bych zasloužila vysvětlení?"
Teur se nahlas zasmál.
"Myslím."
"A dostanu ho?"
"Samozřejmě nedostaneš."
"Co si to vůbec dovoluješ?!"
"Dovést tě k vodě."

Těším se na další..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama