Něco je špatně

28. dubna 2010 v 16:21 | Sense |  Ze života snílka
Zdravím.
Docela dlouho, alespoň mě to tak připadalo, jsme tu nebyla. Odpověď je celekm jasná. Přijímačky a navíc byl Pc u doktora. Snad už je v pořádku.
Takže hlásím, že to mám za sebou. Všechno. A už i vím, jak to dopadlo.
Ve čtvrtek jsem jela na první školu. Gymnázium, kde přijímali na průměr. Byla to moje pojistka, proto jsem tam šla hned první den. Ale když jsem se dozvěděla počet přihlášených, uvědomila jsem si, že vím, že nemám šanci dostat se tam. Věděla jsem to. Ale i tak mě výsledek šedesátá pod čarou mírně vyděsil. Ustála jsem to. Měla jsem před sebou koneckonců ještě dvoje přijímačky.
V pátek jsem vstala s vnitřním ujištěním, že na tuhle školu, kam se hlásí přes pět set dalších lidí ani nechci. Že tam prostě přijdu, napíšu přijímačky a kapitola se uzavře. Ovšem tělo se s duší nějak nebavilo a nebylo mi vůbec dobře. Napsala jsem Scio testy a usoudila, že nebyli těžké, kdyby na ně bylo více času.
Pak přišel víkend. Chtěla jsem se ještě učit. Koneckonců v pondělí byly přijímačky na školu, na kterou jsem si nejvíc přála jít. Náhoda, pokud nějaká existuje, je blbec. Už v pátek mě škrábalo v krku, ale v sobotu přišla rýma a ona pověstná bolest hlavy. Jistě to znáte. Já to chytla letos už po třetí, při tom normálně fyzicky (z fyziky) nemocná nebývám často. V sobotu a neděli přes den se to dalo. V neděli večer se nervozita a neuvěřitelný vztek opět zkloubily a vybuchly v pláč, který ještě přidal na kvantitě kapesníků, které se vršily v odpadkovém koši. To mi rozhodně nepomohlo. Takhle to nemělo být. Takhle jsem si to nepředstavovala.
Ráno už na slzy nebyl čas. Večer jsem si připravila vše, co jsem potřebovala a ráno se definitivně rozhodla - žádné talismany. Jdu tam za sebe, s vlastním mozkem a budu to já, kdo bude psát. Ne...nechci štěstí. Chci jistotu a tu mám. Nebo jsem si to aspoň namlouvala. Každopádně v deset už jsem seděla v lavici u okna a třásla se jako osika a pozorovala Ardelii, jak s potěšeným úsměvem pozorovala roztřesené uchazeče. Rozdala nám přijímací zkoušku a já jí napsala. Rychle, pevně. Zbyl mi čas, zkusila jsem to znovu, zkontrolovala si všechno a dva příklady (z pěti) opravila. Končila jsem o třičtvrtě hodiny později z pocitem, že líp jsem to napsat nemohla. Pokud jsem tam měla chybu, nejspíš byla jen v jednom příkladu. Ten jediný se s holkou, která seděla přede mnou a dostala se na Štěpánskou, neshodoval. Půl hodiny pauza a přišla čeština. Byla těžší, než jsem čekala. Těžší, než na jakou jsem se připravovala. Zjistila jsem potom, že Svěřepí šakali zavile vyli se zavile píše s měkkým i. Já měla tvrdé... Jinak jsem věděla o pár dalších chybách a doufala, že se nestanou osudnými.
Před výtvarkou jsem měla ještě spoustu času, proto jsem jela domů, kde jsem jen tak bloumala a pak jela vcelku vyrovnaná a klidná. Pak jsem si sedla do lavice a dostala před sebe jakýsi příšerný bodlák. Dolehla na mě tréma, zachvátila mě panika a když jsem se ho marně snažila nakreslit, bylo mi do breku. Proklínala jsem se, že jsem si kdy troufla jít na tuhle školu, vždyť neumím kreslit dobře. Doufala jsem, že to na tuhle školu bude stačit, ale najednou jsem nevěděla. Dokreslila jsem ho. Prostě jsem to jen nechtěla vzdát. Zmučeně jsem ho položila na lavici a začala zoufale čmárat druhý úkol. Jeden z učitelů, kteří nás tam "hlídali" se pak na díla koukal a když řekl mé jméno, trhlo to se mnou. Pochválil mi ten příšerný bodlák a ukázal ho ostatním učitelům. Kámen velký jako Mount Everest mi spadl ze srdce a já nepříliš dobře nakreslila druhý úkol. Nakonec jsem usoudila, že to snad bude stačit.
A jak zněl rozsudek? Ještě téhož dne jsem se dozvěděla, že na tom gymplu, kam se hlásilo přes pět set dětí jsem byla třicátá pod čarou. Dále jsem zjistila, že mám matematiku nejspíš bez chyby.
Další den jsem málem strachy vypustila duši, když se to na internetu celé dopoledne neobjevilo. Ale máma tam nakonec volala a dozvěděla se, že jsem přijata. PŘIJATA! A pozor, tohle mě odrovnalo. A byla jsem třetí! Z kolika patnácti? Nakonec byla výtvarka půlená, tudíž brali jen patnáct. Ale možná jich bylo trochu víc, stejně. Třetí!
Takže jsem přijata. Na školu, na kterou jsem chtěla.

Dnešek měl být veselý. Měla jsem se smát, že už to mám za sebou, ale.. Už ráno se mi do mysli dostal velice nepříjemný pocit. Něco je špatně. Pocit zůstává...
Nutí mě to přemýšlet....nechci. Já nechci. Měla bych se radovat, už je to za mnou. Ale ne, něco je špatně... Uvidím. Doufám, že ten pocit brzy zmizí.

Mějte se krásně...já se budu taky snažit. :o)
 


Komentáře

1 Long Long | 28. dubna 2010 v 20:41 | Reagovat

Gratuluju.. :)

2 Lily Addams Lily Addams | Web | 29. dubna 2010 v 19:55 | Reagovat

Jsem ráda, že jsem přijímačky dělat nemusela...

3 Jaen Jaen | 29. dubna 2010 v 20:36 | Reagovat

Gratuluju..:) Ten pocit můžeš mít "jen" ze stresu z příjmaček - taky to tak někdy mívám, měla bych cítit únavu a cítím ještě větší balvan..

4 atyiya atyiya | Web | 30. dubna 2010 v 0:16 | Reagovat

Když si to tak čtu, tak jsem vážně ráda, že jsem šla na průměr a bez příjmaček :)

5 Sense Sense | 30. dubna 2010 v 15:44 | Reagovat

[1]: Děkuju :)

[3]: Asi to tak bude. Ten pocit pomalu mizí, rozpouští se. Zase to přejde :o) Díky.

6 Illian Meneová Illian Meneová | 30. dubna 2010 v 17:17 | Reagovat

Blahopřeji! Moc moc! doufám, že se ti tam bude i líbit :-)

7 Sense Sense | 30. dubna 2010 v 17:21 | Reagovat

[6]: Děkuju. Taky doufám..no :o)

8 Anna Anna | Web | 13. července 2010 v 20:53 | Reagovat

Konečně vím, jak to s Tebou je :-) Mám ohromnou radost a ač s opožděním Ti moc a moc gratuluju! Držím palce, aby se Ti dařilo všechno, na co jen sáhneš :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama