Inspirace

6. dubna 2010 v 18:07 | Sense |  Ze života snílka
Zdravím.
Zvláštní. Myslela jsem, že mám co psát a teď zjišťuji, že jsem na tom dost bídně. Takže postupně. Proč se toho tady náhle tolik objevilo? Toť otázka. Totiž, najednou se inspirace dostavila. Zjevila se, dýchla mi do tváře nápady a tak jsem tvořila... Ehm. Tvořila..no. Proto toho je tolik. Vím, že to tu zahlcuji, ale jsem tak šťastná, že mám sílu cokoliv dělat, že to musím ukázat světu. Tady štěstí končí? Ne ještě ne.
Taky jsem po dlouhé době začala zase číst. Půjčila jsem si hromadu knih z nichž některé jsou opravdu dobré. Zatím jsem dočetla Zaklínače - povídky Stříbrný meč. A po nějaké době to zase byla kniha, která mě dokonale pohltila. Ó děkuji. Myslím, že sem o tom něco napíšu, až budu mít chuť. Taky jsem začala číst skvělou ryze vlčí knížku Čas vlků, takže až to dočtu, hodím to sem taky.
O prázdninách jsem byla u bratrance na chalupě. Líbí se mi tam. Jsou tak krásné lesy, jeden rovnou za barákem přestože jen malý, ale s úžasnými "skálami", které vypadají jako malé nádvoří, jemuž vévodí kamenný trůn na kterém se mimochodem skvěle sedí a má i držáček na nohy. To že pod lesem je stromy oddělené jakési vojenské cosi co dost často dělá randál to je vedlejší. Ale ten malý kousek přírody počínající cestou, velkou loukou, chalupou, plotem s dírou a lesem konče, je tak nějak izolovaný od toho ostatního. Malý ráj. A když se jde o kus dál, jsou tam krásné lesy, přímo vystřižené z nějaké fantasy knihy. Jo, užila jsem si to tam. Izolovaná od světa (když se mi vybil mobil, nasadila jsem tomu korunu) jen s přírodou (a kupou příbuzenstva). Bylo to fajn s bratranci a sestřenicemi jsme bojovali s meči, sekerami a podobným. Bratranec má úžasné dva meče obalené měkkou látkou a ještě zalepené postříbřené izolepou, takže dobře vypadají a když s nimi dostanete ránu, nijak moc to nebolí. Takže jsme šermovali a já měla pak bolavé dlaně a udělal se mi na nich puchejř :OD No holt...
Ale pak tu je pár věcí u kterých mi úsměvy vadnou. Tak za prvé - škola - konkrétně přijímačky. Ne, vážně to nestíhám, nechce se mi do toho nebaví mě se učit...ach jo. A bojím se...
Za druhé záda. Teď si říkám, že bych byla schopna smířit se s tím nesnesitelným křupáním...ale. Ale začalo to nenápadně. Podivné křupání v čelisti, její následná bolest, bolest ucha, na kterou česnek, mastičky, ani kapičky nezabíraly. Jeden den to bolelo a já se to snažila nějak zvládnout a říkala si přejde to. Jenže jsem se ráno probudila a mezi lopatkami to nehorázně bolelo a ohnout hlavu bylo nepříjemné a ucho, hlava volala o pomoc a já teď dva dny protrpěla v bolestech, který mě ve spojitosti se zády ještě nepotkaly. Takže nejspíš doktor...
A taky jsem nervózní ze srazu...
Zase mám podivný pocit, že mi nejspíš exploduje hlava. Taky jsem včera večer zjistila, že nemůžu brečet. Bolí mě pak neskutečně pod ušima. Takže žádný pláč! Grr...
Opět si stěžuji...nojo.
Mějte se!
 


Komentáře

1 Long Long | 7. dubna 2010 v 8:35 | Reagovat

Nervozita není nic neobvyklého, myslím, že budeme všichni alespoň trošku nervózní :) Ale hlavne se kvůli tomu nestresuj.. :D Ještě je třeba se blíže domluvit na tom čase setkání na Florenci..

2 Illian Illian | Web | 7. dubna 2010 v 16:06 | Reagovat

Přijímačky? Kam se chceš vlastně hlásit :-)?
Jinak doufám, že ta záda nebudou nic vážného :-). S optimismem do života, jak říká moje kamarádka :)

3 Ireth Ireth | 7. dubna 2010 v 21:57 | Reagovat

Jak tělesné bolesti mohou zakazit hezké nálady a pocity. JInak doufám, že se to zlepší...

4 Sense Sense | 8. dubna 2010 v 15:53 | Reagovat

[1]: :o) ne, nestresuju se. Spíš je to jen jedna z kapek toho moře. Dám ti vědět..jo?

[2]: Estetickovýchovné gymnázium - výtvarka. S optimismem do něj. Ne vždy to bohužel jde ..

[3]: To mi povídej...taky budu doufat. Budu doufat, budu uchovávat naději..a ono to nějak dopadne...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama