Prolog

24. března 2010 v 18:59 | Sense |  Folia
Napadl mě další povídkový nápad, tak jsem ho pevně chytila a přitáhla ho do wordu :o). Stvořila jsem nový svět a stala se bohem :oD. Však pochopíte.


"Mami, kde se vlastně vzal tenhle svět," řekne Kví a rozhlédne se po kraji.
Matka se usměje.
"Víš, žijeme jen v hlavě jedné čtrnáctileté dívky, která ráda sní," odpoví.
"Ale jakto?" Kví nechápe. Je to ještě malá holka, která právě začala přemýšlet, kde se na světě vlastně ocitla.
Maminka se pořád usmívá. V očích se jí zračí všechna láska, kterou může jen matka cítit ke své dceři. Lehne si do trávy, která tak krásně voní. Kví se jí schoulí do náruče.
"Tam někde je další svět. Svět, kde je všechno obyčejné. Možná je ten svět také vymyšlený, nejspíš ano, ale vymyslel ho určitě nějaký vědec. Všechno tam má svůj řád. Slovo zázrak tam padá sice často, ale jen nadneseně. Nevědí, co to praví zázrak skutečně je. A jedné holčičce se to nelíbilo. Ráda snila a tak si vytvořila svůj vlastní svět. Ona to nejspíš neví, ale díky tomu nám vdechla život."
"Takže oni tam nemají kouzla?" ptá se Kví, která nechápe.
"Ne nemají."
"Ach, to je hrozné místo."
"Nejspíš je a proto nás vymyslela."
"Má nějaké jméno?" zeptá se Kví. Musí si tu holku nějak představit.
"Určitě má, ale jak ho mám asi znát?" zasměje se matka a její smích zní jako cinkání motýlů.
"Ale přece jí všichni musí nějak říkat."
"Ale jistě. Říkáme jí Sense."
"Aha." Kví to jméno už slyšela. Bavilo se o něm spoustu lidí a zvířat, ale ona nikdy nevěděla co to znamená.
"Takže Sense nás stvořila. My jsme uvnitř její hlavy."
"Dá se to tak říct."
"A to si s námi může jen tak hrát?"
Matka se znovu usměje. Malá Kví na ní pohlédne hlubokýma modrýma očima plnýma otázek. Nevědomky se tak zeptá na otázku největší legendy celé země v hlavě dívky Sense.
"Víš, říká se, že Sense pojmenovala naší zemi a tím jí oživila. Chtěla aby to bylo magické místo. Chtěla, aby tu zvířata mohla mluvit a lidé lítat, ale nemohla přece vymýšlet každého. To my jsme se narodili náhodou a Sense o naší existenci neví."
"Ale jakto, když nás má v hlavě?"
"Zkus si představit, že bys měla vymýšlet miliony bytostí. Každé dát vlastnosti. A pak naší zemi…představ si, že bys měla vymýšlet každý kvítek a rostlinku?"
"To by byla hrozná práce!" vyjekne Kví a posadí se. Matka zůstává ležet a pozoruje svou zvídavou dcerku.
"To byla. Víš, říká se, že Sense jednou vytvoří osobu. Vymyslí si člověka a vstoupí do něj. Nejspíš to bude dívka a ta se pak stane vyvolenou. To ona bude mít schopnost konat zázraky a jen ona může změnit svět."
"Proč by ho měla měnit? Vždyť svět je tak dokonalý."
Matka si povzdechne. Překoná se a usměje se.
"To zatím nemůžeš chápat, až budeš větší, tak ti to povím."
"A nemůžu být já Sense? Nemůžu být vyvolená?"
"Ale Kví, to přeci nejde. Kdybys byla Sense určitě bys to poznala. Navíc, ta dívka by se musela narodit a už od narození by byla jiná. Myslím, že bychom jí už od narození poznali."
Kví chvíli přemýšlí, jestli se má urazit. Ale pak se jen usměje, stoupne si a rozběhne se zpátky tudy, kudy s maminkou přišli. Domů, do hlubokého hvozdu.
 


Komentáře

1 Faira Faira | Web | 24. března 2010 v 19:12 | Reagovat

Jéé to je hezký =)
příjde mi to takový pohádkový. Moc se těším, až to rozjedeš.
Vymýšlet si vlastní světy - to je oopravdu krásná činnost =)

2 Illian Illian | Web | 24. března 2010 v 21:21 | Reagovat

Wow to je super...líbí se mi ten samotný námět....nojo...on vlastně každý kdo píše povídku tvoří vlastní svět...muhahaha...jsem taky takový člověk?? Jak asi vypadá Gabriel v mé hlavě...hmm....:-)

3 Sense Sense | 26. března 2010 v 14:56 | Reagovat

[1]: :o)

[2]: Řekla bych, že tak jak si ho představuješ. Ale v hlavě někoho jiného nejspíš bude jiný a on ve své hlavě si taky bude sám sebe představovat jinak :oD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama