Mozek jako časovaná bomba

21. března 2010 v 16:58 | Sense |  Ze života snílka
Ahoj,
jsem...jsem?
Vidím to opět na výrazně vypisovací článek. Budu nadávat? Křičet? Brečet? Nevím, jen mi je opět hrozně divně. Asi to bude tím, že prostě jsem divná...což by bylo asi dost jednoduché vysvětlení. Zvláštní, kolik se toho může změnit za jediný týden. Kolik se toho může změnit v myšlení a názorech jedince. Proč mám takový pocit, že jsem den ode dne jiná?
Jsem zmatená, opět...
Jsem šťastná, a je to smutné.
Jsem jiná? Nevím, nejspíš mi to nevadí.
Jsem divná, a může to být i přednost.
Jsem uplakaná...protože jsem byla šťastná.
Říkám si, je štěstí chyba? Ale jaké štěstí...
Ne nevykradla jsem banku a neraduji se z té hromady peněz. Zas tak hrozné to snad není.
Bojím se, že se po tom všechno změní...
Bojím se...poslední dobou všeho.
Bojím se, že jsem opravdu hrozný strašpytel.
Bojím se budoucnosti.
Bojím se minulosti
i přítomnosti.
Chybí mi minulost, a zároveň jsem ráda, že jsem se jí zbavila.
Chci být ještě malá, s povrchními starosti.
Začínám si uvědomovat, kdo jsme byla, ale vlastně nevím, kdo jsem teď.
Bojím se změn a vím, že se měním.
Někdy se moje problémy zdají tak primitivní.
Jindy bych si trhala vlasy a nejradši nahlas křičela.
A mám tvůrčí krizi. Viděli jste mě snad něco psát? Kreslit? Ne, nemůžu. Nemám nápady.
Jsem blázen. Ne vlastně ne. Nebezpeční šílenec. Jděte ode mě radši dál. Mám mozek jako časovanou bombu. Jednou ten nápor pocitů a myšlenek prostě nezvládne. Vím to. Nevím, jestli se toho bojím.

Skončilo to tak, jak jsem předpokládala. Vypisovací bláboly, které nikdo nechápe...nemůže pochopit. Ani já.. Ach jo.
 


Komentáře

1 Illian Illian | Web | 21. března 2010 v 18:03 | Reagovat

Myslím, že se to zlepší. Já když mám podobnou náladu, tedy spíš takovou tu depresivní, snažím se to prostě ze sebe vybít. Mlátím, kopu, škrábu ...XD, docela to i pomáhá, ale pak ty následky...:)
P.S.: Držím palce aby to bylo lepší :-)

2 Vivi Vivi | Web | 22. března 2010 v 17:49 | Reagovat

Nazvala bych to depresí.
Takovou když mám tak taky všechno vidim tak...divně.
Já se taky bojím, všeho. Hlavně svýho života.

3 Sense Sense | 22. března 2010 v 21:05 | Reagovat

[1]: :o) Kéž by se z toho dalo vymlátit.

[2]: Nechci, nechci, nechci padat, ani se blížit k depresi. Radši se budu vypisovat a nadávat, ale už ne tam dolů... Je těžký nebát se sama sebe. Těžký mít sama sebe ráda a sama sebe nenávidět...Chci bojovat. Chci...

4 Spirit Spirit | 27. března 2010 v 16:18 | Reagovat

Chápu Tě, chápu každý tvoje slovo a  bohužel (nebo snad bohudík?) musím říct, že jsem na tom úplně stejně.

5 Sense Sense | 27. března 2010 v 18:41 | Reagovat

Bohužel i bohudík, řekla bych...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama