Blízká setkání

19. března 2010 v 14:36 | Sense |  Ze života snílka
Zdravím,
tak, jaro je konečně tady. A doufám, že přinese nejen to teplo, ale i trochu těch lepších myšlenek. Koneckonců, zima a dlouhá tma jsou pryč, tak by depresivní myšlenky nemusely bý tak...no tak depresivní :o) Ne, myslím, že teď už můžu najisto říct, že jaro je tu a zima už se nevrátí. Doufám... I když zas by to nemuselo být tak brutální s tím teplem. Vždyť teď je na teploměru 17 stupňů! Pro mě je ideálních jedenáct dvanáct...ach jo, za chvíli se tu bude střídat zima s létem a podzim a jaro budou jen umělé fráze (grr).
Včera bylo nádherně. Svítilo sluníčko, bylo teplo (obojího bylo možná až moc), ale já nezvolila světlo, nýbrž tmu. Tmu kinosálu a Alenku v Říši divů. Ano!!! Pohádka! Na kterou jsem byla ještě s pár lidma v 3D ("Nacpu ty brejle pod ty brejle?") Ale moc jsem si to užila. Alenka byla skvěle šílená. Taky nikdo nechápal její výplody fantazií. Ale když se pak dostala (Obzvláště dlouhým pádem dolů, který byl ve 3D pro toho, kdo má strach z výšek skutečnou lahůdkou) do Říše divů, ta její šílenost trochu zanikla a byla vidět její neempatičnost (?) Ne, nebyla zrovna milá a chápající. Dobrá byla zhulená Bílá královna (:D) a králík, co po všech vždycky něco házel. No a i jiné postavy se mi líbily. Každá měla něco, čím mě zaujala. A věty, co se mi líbily?
"Jsi ten největší potrhlík a blázen jakého znám, ale to nejlepší jsou." (Nebylo tam nejlepší, ale mě teď prostě vypadlo to správné, co tam bylo.)
"Takže to znamená že jsem jen tvůj výplod fantazie?" "Pořádně bláznivý!" "V tom případě to ty musíš být taky." Ano, každý kdo si tvoří nějaké postavy, nebo výplody fantazie do nich zákonitě musí dát něco ze sebe.
A pak se mi moc líbilo výtvarné zpracování, které ve 3D vypadalo dokonale.
A když film skončil, venku vládla tma. A spatřila jsem na nebi měsíc. Malý stříbrný srpek. Už jsem říkala, že Praha je v noci krásná? Což takhle Vltava je v noci krásná. Šla jsem po nábřeží, kde se ve Vltavě třpytily odlesky světel z lamp a oken a na nebi zářily hvězdy. Hvězdy a měsíc a na vodě plavaly labutě (vyjící na měsíc :oD) Vltava je v noci krásná...to nemohu popřít.

Jsem zvyklá, že občas (ehm) nesmůžu spát třeba i celou noc, nebo se mi zdají velice divné sny, ale tentokrát to bylo to nejdivnější, co se mi za poslední dlouhou dobu stalo. Šla jsem spát na můj vkus dost brzy - v půl desáté a myslím, že po desáté už jsem se začala potulovat ve snové říši. Jenže... Začala jsem zase plavat někde mezi realitou a sněním, jenže tentokrát jsem věděla, že je pode mnou polštář a halda plyšáků a že ležím. A že nemůžu spát. Na druhou stranu jsme dost dobře chápala sen, co se mi zdál. Měla jsem pocit, že lítám, že se vznáším, že mě nějaká síla táhne někam. Bylo to divná skutečně divné. Byla jsem na dvou místech najednou. Co si ze snů hlavního pamatuji byl veliký zářivý měsíc v úplňku, na který jsem se(vznášící se) dívala odspoda přes nějakou mříž. Na Měsíci se třpytily všechny kontinenty, které mají být normlně na Zemi. Ale zároveň jsem pořád ležela v posteli, převalovala se a cítila, jak mi křupou záda. Čas od času jsem se přistihla, jak si říkám, že takhle to dál nejde, že už se prostě musím probudit. Ale já přece byla vzhůru. Byla a zároveň nebyla.
Čas se vlekl. A pak jsem si dala jasný rozkaz. Vstávej! A vstala jsem, rozsvítila a zjistila, že místo zimi, která mi před chvílí byla je mi obrovské vedro. Otevřela jsem si okno, pořádně se napila a seděla v křesle. Když jsem pak okno zase zavřela, již s opláchnutým obličejem, ke svému zděšení (které se dostavilo až ráno) jsem zjistila, že mi to, co mělo trvat tak deset minut trvalo půl hodiny. Ve čtvrt na pět jsme si šla opět lehnout a tentokrát se mi zdál poměrně krátký, divný a zmatený sen, ale byla jsem už v pokoji, v posteli, ale naštěstí jsme o tom nevěděla.
Blízká setkání 4. druhu? Že by mě vážně unesli ufoni? No...byla jsem ráno totálně vyčerpaná - svelkými kruhy pod očima a očima jako po celonoční pařbě... a bolela mě hlava.
Neptejte se mě, jestli jsou zelení a mají velké oči, stejně si to nepamatuju.
Tak se mějte a žijte (pokud možno bez ufounů)
P.S: Já se ale opravdu bála (bojím).
 


Komentáře

1 Ireth Ireth | Web | 19. března 2010 v 19:16 | Reagovat

k té 1. části: No ano, tak dlouho očekávaná Alenka, strašně se mi líbila. Vše, co jmenuješ, ale nejvíc asi kloboučník, k tomu v podáni Deppa. Výborný film. Shodou okolností jsem se dnes dívala na Alenku z roku 1999, taky dobrý snímek, ale s tím od Tima se ovšem nedá srovnávat :)
a k té druhé: tohle vznášení mám nejraději, možná myslím něco jiného, ale celkem to odpovídá tvému popisu. Přináší mi to takové uvolnění, pocit, že je možné vše, dostávám se za hranice pochopení a uvědomuji si mnohem víc, než v bdění. Neumím to vysvětlit a pravě proto mám dojem, že popisuješ to samé. :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama